F-89 Scorpion se zapsal do historie jako první letoun, který nesl jadernou zbraň určenou pro vzdušný boj. Jeho hlavním úkolem měla být role odstrašujícího prostředku namířeného proti Sovětskému svazu.
Vývoj letounu
Impuls k vývoji nového stíhacího letounu vzešel z požadavku amerického letectva nahradit dosluhující P-61 Black Widow. První rámcové specifikace byly formulovány už v srpnu 1945 a rozeslány několika významným výrobcům, mezi nimiž nechyběly společnosti Bell Aircraft Corporation, Convair, Douglas Aircraft, Goodyear, Curtiss-Wright ani Northrop.
Právě Northrop zahájil práce na dvoumístném proudovém stroji, původně označeném jako N-24. První prototyp nesl označení XF-89, zatímco druhý exemplář byl vybaven výkonnějšími motory. První let nového záchytného stíhače proběhl v roce 1948 a o dva roky později byl letoun zařazen do operační služby. Od počátku se počítalo s jeho nasazením za všech povětrnostních podmínek.
Výzbroj
Pohon zajišťovala dvojice proudových motorů Allison J35-A-35A s turbokompresorem. Letoun dosahoval maximální rychlosti 1 020 km/h, dostup činil 15 000 metrů a dolet přibližně 2 200 kilometrů. Mimořádnou pozornost si zaslouží jeho výzbroj. Americké letectvo požadovalo nejen silně vyzbrojený stíhací letoun, ale také nosič jaderné zbraně pro boj proti formacím nepřátelských bombardérů. F-89 se tak stal prvním strojem vybaveným neřízenou střelou Douglas AIR-2 Genie s jadernou hlavicí.
Autor/Licence fotografie: F-89J, USAF, Public Domain
Ani konvenční výzbroj nebyla zanedbatelná. Letoun nesl šest 20mm kanonů M24, dále 16 neřízených raket HVAR ráže 127 mm, 70mm rakety FFAR Mighty Mouse a pumový náklad o hmotnosti až 1 451 kg.
Varianty letounu
První sériové stroje verze F-89A vstoupily do služby v září 1950. Tato varianta však vznikla pouze v počtu 18 kusů a sloužila především k testovacím účelům. Následovala verze F-89B s modernizovanou avionikou, u níž se však brzy projevily vážné potíže s motory a dalšími systémy. Tyto problémy vedly k zavedení varianty F-89C, ani ta však nedokázala zcela odstranit chronické technické nedostatky. Navíc se objevily strukturální problémy křídel, které si vyžádaly jejich výměnu u 194 letounů verzí A, B a C.
Postupně vznikaly i další varianty, přičemž poslední z nich nesla označení F-89J. Šlo o upravené stroje verze F-89D, které místo standardních konců křídel schopných nést výzbroj nebo přídavné nádrže používaly pevné palivové nádrže. Pod každým křídlem byl navíc instalován pylon umožňující zavěšení jaderné střely AIR-2 Genie.
Právě F-89J se stal jediným letounem, který jadernou neřízenou střelu Genie skutečně odpálil. K tomuto testu došlo během pokusu John, jenž byl součástí Operace Plumbbob v červenci 1957. Odpálení provedli kapitán Erik William Hutchinson a kapitán Alfred C. Barbee. Střela během necelých pěti sekund urazila vzdálenost 4 240 metrů, načež došlo k její detonaci.
Letouny F-89 Scorpion byly definitivně vyřazeny z výzbroje v roce 1969.
Zdroj: The Aviationist
Autor/Licence fotografie: Letoun F-89H, USAF, Public Domain
